(1685)

Dělostřelecká tvrz "Hanička" byla stavěna v letech 1936 - 38 pražskou firmou Ing. Bedřich Hlava. Výstavbu řídilo Ženijní skupinové velitelství X. se sídlem v Rokytnici v Orlických horách. Stavební práce byly hotovy za 22 měsíců a náklady na výstavbu dosáhly částky 28 milionů předválečných korun.

Své dívčí jméno "Hanička" dostala podle nedaleké osady a postavena byla jižně od kóty 985 "Anenský vrch" asi 7 km od Rokytnice v Orlických horách. Velitelem "Haničky" byl jmenován mjr. pěchoty Jaroslav Mikuláš Novák, bývalý legionář a účastník bitvy u Zborova.

Plánovaná posádka byla vypočítána na 426 mužů a rota pěchoty určená k obraně okolního překážkového systému. "Haničku" měl obsazovat VII. prapor 19 hraničářského pluku, v mírových podmínkách umístěný v kasárnách v Rokytnici v Orlických horách.

"Hanička" nebyla na podzim roku 1938 zcela vybavena, řada jejího vnitřního zařízení ještě chyběla, a proto většina posádky v září 1938 sídlila v mírových kasárnách a na pevnosti se střídaly pouze strážní jednotky. Celý systém se skládal ze šesti povrchových objektů, v podzemí mezi sebou propojených téměř 1,5 km chodeb a sálů.

Mohutné sály mohly pojmout značné množství munice a dalších zásob, což mělo posádce umožnit boj i v případě obklíčení po dobu několika měsíců. Z hlavní výzbroje "Haničce" chyběly především tři 100 mm houfnice, které se měly namontovat do dělostřeleckého srubu pevnosti, a chyběla i dělová otočná a výsuvná věž se dvěmi houfnicema, která měla být nejúčinnější zbraní našeho předválečného opevnění.

Tato věž by mohla střílet v rozsahu 360 stupňů do vzdálenosti téměř dvanácti kilometrů při kadenci 2 x 20 ran za minutu.

Po stránce vojenské nemohla tedy pevnost splnit požadavky, které na ni byly po stránce obrany tehdejší republiky kladeny, a 10 října 1938 dopoledne byla bez boje předána zástupcům německé armády, tehdejšího Wehrmachtu.

Většinu zařízení ovšem vojsko před předáním demontovalo a odvezlo do skladů ve vnitrozemí. V období okupace byly některé z objektů v roce 1940 ostřelovány německým dělostřelectvem a byla tak zkoušena kvalita našeho železobetonu. Pravý pancéřový zvon nese dodnes stopy po německých ženistech, kteří zde zkoušeli průpalné nálože.

Není možné v tomto rozměrově malém materiálu zachytit všechno o těchto němých svědcích historie, ale snad jsme vám přinesli alespoň trochu informací o stavbách, které vznikaly v pohnutých dobách a za nezměrného úsilí jejich stavitelů. Navštívíte-li vzpomínané objekty, určitě se dozvíte mnohem více informací.

 zdroj: Sdružení obcí Orlicko