(1682)

Rozevřený jícen Hranické propasti spadá strmými skalními stěnami do hloubky 69,5 m k jezírku, jehož dno zůstává dosud hádankou. Celková potvrzená hloubka včetně suché části od roku 2022 činí 519,5 metrů (suchá část 69,5 m + zatopená část 450 m), což z ní dělá nejhlubší zatopenou propast na světě. Podle odhadů by propast mohla dosahovat hloubky mezi 800 a 1200 m, čemuž nasvědčují teplota a chemické složení vody v Jezírku. Potvrzují to i další výzkumy, publikované v roce 2020 v odborném tisku. Propast vznikla zřícením stropu jeskyně, kterou vyhlodaly agresivní kyselky ve vápencích směrem zezdola k povrchu.

Hůrka

Národní přírodní rezervace Hůrka u Hranic byla vyhlášena r. 1952, rozprostírá se na ploše 37,45 ha na rozhraní devonských vápenců a mladších kulmských hornin. Díky specifickému geologickému vývoji nalezneme v okolí Hranic unikátní krasové jevy – Zbrašovské aragonitové jeskyně a Hranickou propast. Místní vápenec se ovšem těží také jako cementářská surovina, což už
v 19. století vedlo ke zničení Černotínských jeskyní. Území je zajímavé nejen z geologického, ale i botanického hlediska, jak ukazují další panely naučné stezky.

Svrčov

Hrádek Svrčov vznikl snad ve 14. století, v roce 1548 se již uvádí jako pustý. Dnes z něj zbývají jen nepatrné zbytky obytné budovy, hradní příkop a val na severovýchodě, vstup do hradu se nacházel na jihovýchodní straně. Podle místní tradice byl sídlem loupeživých rytířů, při archeologických vykopávkách byly nalezeny kromě ostruh a keramiky ze středověku také stopy nejstaršího neolitického a eneolitického osídlení, jež spadá zhruba do doby 5000–3000 let před naším letopočtem. Hradní zdivo bylo využíváno jako stavební materiál, např. při stavbě farního kostela na Masarykově náměstí.

V prostoru „vlevo mezi propastnou horou a Svrčovem v malém oudolíčku“ se nacházel útvar zvaný Čertova kazatelna. Byla to „skála ze třech dovrchu strmících sloupův složená, nad nimiž hrozná skalina v způsobu velkého tříhranného klobouku složena byla, tak sice, že z té strany od silnice malé okno, z oné pak od Svrčova dosti prostrannou bránu působila“. Útvar padl již na počátku 19. století za oběť těžbě vápence, dochovala se jen kresba.

Vyhlídka u Janka

Na svatojánské skále nad údolím, jímž se vine řeka Bečva, stojí od 70. let 18. století socha sv. Jana Nepomuckého. V roce 1708 ji vytvořil Ferdinand Gross na zakázku majitele hranického panství Leopolda z Dietrichsteina. Socha byla určena pro hlavní hranické náměstí, ale nakonec skončila na skalnaté vyhlídce.

V době vzniku sochy nebyl ještě ani zahájen proces blahořečení a svatořečení Jana Nepomuckého, což se odrazilo v poměrně neobvyklém ztvárnění světce jako klečící postavy na oblaku. Obdobnou Grossovu sochu najdeme v nedalekém Lipníku nad Bečvou.

Autor titulní fotografie a fotografie 2: Martin Huf