(1682)

Léta Páně 1858 vydal kníže Jan Adolf Schwarzenberg nařízení, že ve zbývající části pralesa na Boubíně „se pro věčné časy nesmějí porážet žádné stromy a les má být ponechán jen sobě samému“. Tím byl založen druhý nejstarší prales v Čechách (hned po Žofínském pralese z roku 1838). Boubínský prales je dodnes unikátem nejen v Čechách, ale i v Evropě. Učí se o něm děti ve škole a lesníci jej povinně navštěvují.

Boubínský prales se nazývá podle majestátní hory Boubín (1 362 m n. m.). Ponechaný prales z roku 1858 měl rozlohu 138 ha, ale po ničivé vichřici v 19. století z něj zůstalo jen asi 47 ha, které tvoří dnešní jádro pralesa. Celá rezervace zahrnuje dnes 666 ha přírodního lesa. Rozmanitost vzácných hub, lišejníků, rostlin atd. přitahuje vědce z celého světa (např. v roce 2007 zde byl objeven údajně již zmizelý sklenobýl bezbarvý).

Nejlepším místem nástupu na naučnou stezku kolem pralesa je Idina Pila. V informačním středisku se dozvíte o historii pralesa i o zdejších skřítcích. Nejprve dorazíme k Boubínskému jezírku – bývalé nádrži pro plavení dřeva. A jak vypadá ten prales? Hlavně je mnohem řidší, než by se čekalo, a přesto je pro člověka těžce průchodný. Jeho povrch je pokryt množstvím tlejícího dřeva ve všech stádiích rozkladu. Malé stromečky svádějí boj o každé místečko na světle. Který má dost štěstí a získá svou dávku světla, přežívá. Soupeří mezi sebou především buk, smrk a jedle. Sami uvidíte, kdo vítězí. Nejstarší smrky jsou přes 500 let staré a více než 50 metrů vysoké! Jádro pralesa je od roku 1979 obehnáno plotem, který je chrání před zvěří (okus stromků) i člověkem (sešlapání půdy a následná eroze). Okružní trasa má délku cca 8 km a celkové převýšení 302 m. Počítejte nejméně s 3 hodinami času.

Výlet si můžete prodloužit výstupem na vrchol Boubína. Boubín je se svými 1 362 m nejvyšší horou Šumavy mimo hraniční hřeben a nabízí unikátní výhledy. Od roku 2005 na něm navíc stojí 21 metrů vysoká dřevěná rozhledna. Pohled na zalesněné pohoří Šumavy a směrem do vnitrozemí, do údolí s vesnicemi a loukami, je jedinečný. Za jasného počasí (zvláště na podzim) lze dohlédnout až na Alpy vzdálené přes sto kilometrů. Na vrchol Boubína vystoupáme kolem pralesa z Idiny Pily anebo z Kubovy Huti, odkud je výstup mnohem méně náročný. Mezi Idinou Pilou a Kubovou Hutí se můžeme svézt vlakem.

Masív Boubína je poset mnoha pomníčky a nápisy v kameni. Narazíme na ně podél cest i stezek. Zvěčněna do kamene byla například návštěva kardinála Bedřicha Schwarzenberga na vrcholu Boubína dne 3. srpna 1867. Nejznámějším místem je trojboký „Johnův kámen“ na hranici tří polesí – Zátoň, Včelná, Kubova Huť. Kameny jako „Knížecí cesta“ (Fürstenweg), „Princovo odpočívadlo“ (Prinzenruh) a další vyhledávají zanícení nadšenci, a co víc – také současní správci Boubína se snaží zanechat po sobě stopu v kameni.