(1664)

Barokní stavba na místě renesanční vodní tvrze, upravovaná ještě počátkem 19. století, vyniká bohatě zařízenými interiéry a ojedinělou zámeckou zahradou s promenádní kolonádou s krytou pergolou.

Pánové z Kunštátu drželi Lysice postupně ve třech větvích od roku 1308 až do roku 1514. Po roce 1514 postoupil Ludvík Zajímač z Kunštátu Lysice Vilémovi z Pernštejna. Pernštejnové však o patnáct let později prodali panství Janu Černičickému z Kácova. Jan Purkart Černčický v roce 1584 prodal Lysice Hronovi Březnickému z Náchoda. Za Jiříka Březnického z Náchoda (1608-1634) a zejména za Františka Leopolda se držitelé Lysic zkonformovali s pobělohorským režimem a dosáhli proto významných titulů a postavení. V roce 1652 vymohl od Ferdinanda III. povýšení na městečko.  V roce 1686 se stali vlastníky Lysic sirotci po Janu Karlovi hraběti Serényiovi, z nichž byl jako pán výslovně na Lysicích jmenován od roku 1706 Antonín Amatus († 1738) spolu s chotí Františkou, rozenou Valdštejnovou. Serényiové vlastnili panství až do roku 1740, kdy se Lysice ocitly nakrátko v majetku Ditrichštejnů. Od roku 1745 patřilo lysické panství Janu Jiřímu z Piati. Po Janu Jiřím se ujal panství v roce (1762) neblaze proslulý Emanuel z Piati – za něj vypukly na panství v roce 1774 selské nepokoje, jejichž příčinou byly nelítostné a bezohledné robotní povinnosti. Urputný a spravedlivý zápas lysických a poddaných za svá práva. Brzy po těchto událostech (1807) vymřeli Piatiové z Drnovic po meči. Jedinou dědičkou se stala Antonie (1773-1843), provdaná Dubská. Tak přešly Lysice do držení jejího manžela Františka hraběte Dubského z Třebomyslic (1750-1812), který krátce před smrtí dosáhl ještě pro sebe i své potomky dědičného hraběcího titulu.

Držitelem Lysic a současně nejvýznamnějším představitelem rodu Dubských se stal po smrti Františka jeho nejstarší syn Emanuel Dubský (1806-1881), císařsko-královský komoří a tajný rada, zemský hejtman moravský. Věrnou družkou i pomocnicí ve společenských, hospodářských a kulturních snahách byla Emanuelovi jeho manželka Matylda, rozená Žerotínová (1808-1887), mj. zakladatelka první dětské nemocnice v Brně a na Moravě vůbec. Matylda porodila Emanuelovi 12 dětí, sedm synů a pět dcer. Prvorozeným byl Quido Dubský (1835-1907). Druhorozený Ervín Dubský (1836-1909) se stal námořním admirálem a obohatil Lysice o četné umělecké předměty, zbraně a knihy. Je třeba připomenout občasný pobyt Emanuelovy neteře, rakouské spisovatelky Marie Ebner-Eschenbachové, rozené Dubské (1830-1916), které je věnována jedna z lysických knihoven.

Dědicem Emanuelovým byl prvorozenec Quido Dubský, majorátní pán Lysic, rovněž zemský moravský hejtman a prezident rolnické společnosti. Byl spíše uzavřenější povahy a jeho éra, stejně jako doba jeho nástupníka, syna Albrechta Dubského (1882-1962) znamenala už jenom pozvolný sestup společenského i kulturního významu rodu Dubských i Lysic samých.

Po druhé světové válce byl zámek na základě Benešových dekretů zestátněn a po roce 1947 byl jako památka první kategorie zpřístupněn. Celková rekonstrukce interiérů proběhla v roce 1966-1972 pod vedením KSSPPOP v Brně. Odborným autorem projektu byl PhDr. Jiří Paukert. K dalšímu rozšíření návštěvnických okruhů bylo přistoupeno v roce 1999-2000.

Od roku 2002 je zámek Národní kulturní památkou.