(1664)

Šlechtické sídlo v Miloticích je zmiňováno již roku 1360 jako majetek pánů z Ronova. Tato gotická vodní tvrz byla v 80. letech 16. století přestavěna Bernardem Ludvíkem, svobodným pánem Tovarou na čtyřkřídlý renesanční zámek s arkádami. Od konce 16. století byly Milotice i s přilehlým okolím cílem častých výpadů různých pustošivých skupin, které přinesly rozvrat celého panství. Situaci nepřispívalo ani časté střídání majitelů. Změna nastala rokem 1648, kdy se milotické panství dostalo do vlastnictví rodu Serényi. Za dobu největšího rozkvětu ve stopadesátileté serényiovské éře můžeme považovat první polovinu 18. století. Právě tehdy si Karel Antonín Serényi, císařský tajný rada a hofmistr císařovy sestry Marie Magdalény, vybral Milotice jako své reprezentační sídlo. Zdejší zámek nechal proto v letech 1719–1743 honosně přestavět ve vrcholně barokním slohu. Vedle umělců moravských si přizval také architekty, malíře a sochaře z Vídně. Jelikož další majitelé žádné podstatné zásahy do podoby sídla neprovedli, řadí se zámek v Miloticích k nejúplněji dochovaným šlechtickým sídlům barokní epochy u nás.

Éra rodu Serényi na Miloticích skončila rokem 1811, kdy zemřel poslední mužský zástupce této větve Karel Bernard. Panství se pak dědilo v ženské linii. Od druhého desetiletí 19. století se proto ve vlastnictví Milotic objevují jména hrabat Choiseul d´Aillecourt a Hardeggů. Sňatkem Marie Aloisie Hardeggové a Karla Maxmiliána Seilerna se pak Milotice dostaly do rukou rodu Seilern-Aspang. Posledním šlechtickým vlastníkem velkostatku byl Ladislav Seilern a jeho manželka Antoinetta, roz. Loudonová, kteří se svými čtyřmi dětmi zámek obývali v letech 1916–1945.

Právě při prohlídce obytných místností prvního patra zámku nahlédne návštěvník do každodenního života posledního majitele Ladislava Seilerna a jeho rodiny. Prohlídková trasa je jedinečná v tom, že se na jejím koncipování podílela osobně dcera posledního hraběte Marie Henrietta Norman-Audenhove, roz. Seilern.

Předností milotického zámku je místní šicí dílna, v níž se zhotovují repliky historických oděvů, do kterých se mohou návštěvníci obléci. Kostymérna disponuje asi 170 šaty různých velikostí – od těch nejmenších až po dospělé, a šitých podle dobových barokních, rokokových a romantických vzorů. Návštěvník si takový kostým může půjčit na třicetiminutovou procházku zahradami, oranžeriemi či nádvořími. V měsících květnu a červnu se pořádají speciální kostýmové prohlídky určené pro mateřské školy a první stupeň základních škol.

Součástí zámeckého areálu je také francouzská barokní zahrada, anglický park, bažantnice se dvěma pavilony a tzv. zásobní zahrada, zrekonstruovaná v roce 2013 podle předlohy z roku 1827.