(1664)

Příznivé klima, hospodářský potenciál, po staletí trvající historické tradice i bohaté kulturní zázemí: tři věci, které má společné zámek Nový Stránov s regionem středních Čech, v němž se nachází. Zároveň se také prolínaly dějiny zemí Koruny české s dějinami místními, takže na osudech tohoto kulturního objektu může návštěvník 21. století sledovat osudy celého národa, od husitských válek až po obnovu demokracie v roce 1989.

První etapou v historii Nového Stránova bylo období, kdy zde – při jedné ze zemských stezek – stála nevelká středověká tvrz. Písemná zmínka o sídle místní drobné šlechty pochází z roku 1429, kdy panství vlastnil Bohuněk ze Stránova. Další majitelé, rod Berků z Dubé, vystavěli větší opevněný hrad. Z této fáze se zachovala původní podoba velké věže.

Protože hrad nadále neměl strategický význam, byl později proměněn v pohodlnější zámek. Tuto druhou etapu v historii objektu zajistil zásadní architektonický zásah: k původnímu paláci a věži byla přistavena další dvě křídla. Průchozí renesanční arkáda pak tyto nové obytné budovy propojila a zámek s nádvořím tak začal připomínat sevřenou pěst. Za třicetileté války, v roce 1642, získala zámek rodina císařského důstojníka, který pocházel z Braniborska. Páni z Lisau, jež v krátké době přijali zvyky i řeč země, ve které se usídlili, byli příbuzní se slavným Tycho de Brahe, astronomem a astrologem Rudolfa II. V době pozdního baroka, v polovině 18. století, vznikl v blízkosti zámku kostel zasvěcený sv. Václavovi. V 19. století navštívil Stránov Karel Hynek Mácha. Tento romantický básník, který rád putoval českou krajinou a zdejší kraj si velice oblíbil, zámek několikrát namaloval do svého zápisníku.

Až třetí etapa vtiskla Stránovu jeho současnou originální podobu. Roku 1864 koupila panství a zámek hraběnka Marie z Valdštejna a Vartemberka. Tato vznešená dáma, měla plán: spojit kouzlenou náladu historických legend a komfort technicky vyspělého věku, v němž žila. Nechala vytvořit ze zastaralé budovy luxusní a moderní sídlo: s litinovými umyvadly, vytápění vzduchem, technicky vysoce funkčními dřevěnými okenicemi, projektován byl však například i výtah. Tuto tvář zámku z let 1890 – 1894 naprojektoval Josef Schulz, architekt podepsaný například pod projektem Národního divadla, Národního muzea nebo Rudolfina v Praze.

Český národ se stal na konci 19. století hlavním průmyslovou silou Rakousko-Uherska. Nový majitel zámku, Josef Šimonek, byl povýšen do šlechtického stavu právě za svoje organizační schopnosti a výsledky v oblasti podnikání. Po první světové válce, kde získal český národ vytouženou státní samostatnost, byl zvolen Josef Šimonek do senátu a pokračoval ve svých ekonomických aktivitách jako prezident strojírenské továrny Škoda Plzeň. Rodina Šimonkových sídlila na zámku a stýkala se s předními osobnostmi Československa: Tomáš Baťa věnoval pro zámecký zvěřinec lva, režisér Miroslav Cikán zde natočil první českou zvukovou detektivku (Záhada modrého pokoje, 1933) podle anglické předlohy.

Po komunistickém převratu byl zámek roku 1950 znárodněn a rodina Šimonkových vyhnána. Připomínkou této smutné události jsou osobní věci a zavazadla rodiny. Po celou dobu komunistické totality (od roku 1955) byl používán Nový Stránov jako dětský domov. Památka proto nekontrolovatelně chátrala, byla ničena: zařízení interiérů odvezeno (po roce 1989 byl vrácen pouze nepatrný zlomek původního inventáře), obrazová galerie živelně rozprodána nebo rozkradena.

Zámek Stránov byl navrácen potomkovi původních majitelů, Ing. Jaromíru Šimonkovi, a je přístupný turistům od roku 2004. Budova zámku i jeho nejbližší okolí prochází dlouhodobou rekonstrukcí. Atraktivní exteriéry znovu využívají filmoví tvůrci (např. televizní pohádka O svatební krajce, režie: Jiří Chlumský, 2003). Interiéry slouží k pořádání různých výstav, kulturních a společenských akcí (každoroční festival dechové hudby).