(1691)

Zakládací listinou Přemysla Otakara II. byl v roce 1263 zřízen klášter, zvaný původně Sancta Corona. Své jméno získal podle relikvie trnu z Kristovy koruny, kterou Přemysl Otakar II. obdržel od Ludvíka IX. Svatého a daroval ji nově založenému klášteru.

Historie Zlaté Koruny

Klášterních držav se ujal konvent cisterciáckého řádu  z mateřského kláštera v Heiligenkreuzu v čele s opatem Jindřichem. Hojně obdarovávaný klášter však byl zničen již krátce po smrti Přemysla Otakara II. a musel být zakládán znovu. Roku 1354 klášter vyhořel a proto byl do opatství povolán kameník Michal, bratr Petra Parléře. Další pohroma postihla klášter v roce 1420, kdy ho husité dvakrát dobyli a zcela vypálili. Mniši uprchli před husity na své pozemky v Rakousku a teprve po sedmnácti letech se do Zlaté Koruny navrátili. Opuštěný klášter začali spravovat Rožmberkové a nově nabytý majetek se snažili udržet i falšováním listin. Ačkoli se řád bránil proti omezování svých pravomocí i soudní cestou, zůstal podřízen Rožmberkům a situace se nezlepšila ani po jejich vymření, kdy patronát nad klášterem převzali Eggenbergové. Teprve koncem 16. století za opata Jiřího Taxera se začaly klášterní budovy opravovat a klášter opět ožil. Roku 1665 se přistoupilo k opravě vypáleného a pustého kostela. Práce na kostele dokončil až opat Matěj Ungar koncem 17. století, za jehož vlády byl areál kláštera barokizován. Posledním opatem byl zvolen roku 1755 Bohumír Bylanský, který spravoval klášter  do jeho zrušení v roce 1785. Za vlády opata Bylanského byl klášterní kostel, opatství i velký konvent velkolepě vyzdoben množstvím nástěnných maleb a štukatur, byla zřízena proslulá zlatokorunská škola, kterou mohly navštěvovat i dívky, vybudována přádelna, sušárna a hvězdárna.

Zdroj: NPÚ